wz

NÁLEZY MINCÍ NA OKRESE PŘÍBRAM

Josef Boháč

1979

Mapka nálezů na okr. Příbram

    Nálezy mincí jsou nesporně nejdůležitějším pramenem poznání pro numismatiku, která z nich čerpá poznatky o peněžních systémech, peněžním oběživu různých dob, konkrétních ražbách a o celé řadě dalších problémů souvisejících s mincemi jako hlavním prostředkem směny zboží. Jsou však i významným pramenem pro politickou historii a pro historii hospodářskou, a pomůckou pro genealogii, heraldiku, dějiny umění a nakonec i pro archeologii. Jejich historická cena je tedy prvořadá. Proto jsou nálezy mincí zachycovány, registrovány, zpracovávány a vědecky využívány. Touto prací se důsledně zabývají odborní pracovníci numismatického oddělení Národního muzea v Praze, kteří ve spolupráci s numismatickou komisí Československé akademie věd vydali v letech 1955-1958 podrobný čtyřdílný soupis nálezů mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Úplnost podobného soupisu ovšem trpí skutečností, že nálezci v řadě případů nález zatajili a ze sobeckých pohnutek mince rozebrali, aniž by nález mohl být podchycen a vědecky zpracován. Je proto povinností všech členů České numismatické společnosti (ČNS), aby výskyt nálezu mincí, o němž se dovědí, urychleně signalizovali našemu numismatickému vědeckému pracovišti k opatření pro záchranu nálezu a zajištění jeho nedotčenosti. Chápejme proto tento článek i jako výzvu pro numismatiky - sběratele, aby svým podílem přispěli k zachování nálezových památek.

    V této stručné práci chceme zachytit v chronologickém řazení pro informaci členů ČNS (a případně i veřejnosti příbramského okresu) nálezy mincí na území dnešního správního okresu Příbram, a to nejen těch, které byly podchyceny a registrovány, ale i těch, které hlášeny nebyly a o nichž jsme se dozvěděli v drobných zprávách z tehdejšího místního tisku nebo z ústního podání pamětníků. Pro zajímavost uvádíme i některé lokální pověsti o nálezech pokladů; není totiž vyloučeno, že pověst vděčí svému vzniku právě konkrétnímu nálezu mincí, který byl zatajen a který se postupně vyprávěním prostého lidu změnil v bájný poklad. Článek si přirozeně ani zdaleka nečiní nárok na odbornou práci zásadního charakteru, k níž jsou povoláni jiní s vysokou erudicí, praxí a schopnostmi; chce být jen skromným příspěvkem příbramské pobočky České numismatické společnosti k této problematice se zaměřením na obvod, v němž pobočka působí.

I. NÁLEZY REGISTROVANÉ

    Zřejmě nejstarším podchyceným nálezem mincí na území okresu Příbram je "poklad mincí", který nalezl v roce 1668 v Dobříši jakýsi Jiří Eitel. Bližší podrobnosti, složení ani přesné místo nálezu nejsou známy.

    Počátkem roku 1729 našli František Sbojnický, Václav Kyselý a Václav Vrba na tzv. Dubové Hoře (kopec v předhůří Brd mezi Osečí a Starým Podlesím poblíže Příbrami) "asi žejdlíkovej hrneček" s mincemi. O nalezený "poklad" se rozdělili; podle jejich pozdějšího prohlášení mince obnášely celkovou sumu 12 zlatých a 45 krejcarů. Mezi mincemi byly dva tolary, jinak samé groše z tolarového údobí. Nálezci se zřejmě se svým štěstím pochlubili a zpráva se donesla k uším slavné příbramské městské rady. Ta si je obeslala k výslechu jenž byl zachycen v protokolu o jednání rady z 30. dubna 1729; proto také dnes o nálezu víme (viz zprávu Z. Mikové v Numismatických listech XXIII. 1968, str. 76). Ze záznamu v protokolu nelze přesněji určit dobu uložení nálezu, ale přítomnost tolarů jej zasazuje zhruba do období od poloviny 16. století do konce 17. století.

    Dne 30. června 1784 nalezli Ignác Kukačka a Jiří Nikodým ve Voznici čtyřicet zlatých dukátů; ani zde protokol uložený v archivu horního města Příbrami neobsahuje konkrétnější specifikaci mincí.

    O rok později, 13. října 1785, objevili tři malí chlapci při hře ve sklepě někdejší hospody v Rosovicích celkem 626 stříbrných mincí, které byly bohužel z větší části rozebrány a podchyceno jen 29 kusů; zpráva hovoří o "3 kusech francouzských tolarů, jednom císařském tolaru, 8 francouzských penězích a 17 kusech krejcarů, sedmikrejcarů a tříkrejcarů".

    V přesně nezjištěné době v letech 1790 - 1795 bylo nalezeno v Mezném při stavbě domu v hrnečku asi 12 grošů Vladislava II. a na sto drobných mincí. Tento nález nebyl zatajen, ale řádně ohlášen a k příslušnému podchycení obsahu nedošlo proto, že žádná z mincí nebyla uznána za hodnou, aby byla uložena v některém z mincovních kabinetů.

    Nálezy devatenáctého století zahajuje nález zlatých a stříbrných mincí ze 16. století (dva dukáty a tři tolary, ve zbytku pak drobnější mince nespecifikované co do provenience), který učinil v Hořejanech v říjnu 1804 František Ježek; mince byly uloženy v tzv. žejdlíku ve staré zdi.

    Rok 1812 přinesl hned dva nálezy. V září nalezl Jan Hron v Dub1ovicích v nádobě na spáleništi domu Jana Schotky podle zprávy "8 dukátů, 16 tolarů, 1 zlatník a 4 stříbrné mince". V neuvedeném měsíci téhož roku byly nalezeny v lese severozápadně od Sed1čan dvě římské zlaté mince; zpráva je blíže neurčuje. Nalezl je lesník po velikém lijáku a byly zřejmě vyplaveny ze země. Je zajímavé, že podle další zprávy byla v nezjištěné době v blízkosti tohoto města a jen nepříliš daleko od prvního nálezu nalezena další římská mince, a to denár císaře Marca Aurelia (161 - 180 n. 1.).

    V květ:nu 1816 nalezl Antonín Vrba na poli zvaném "Pahorek" u Tochovic čtrnáct stříbrných mincí, z nich dva tolary (podle tolaru Ferdinanda II. z roku 1622 se určuje doba ukrytí mincí po roce 1622), čtyři zlatníky a ve zbytku šlo o rozličné blíže nespecifikované mince. Přibližně ve stejné době byl ukryt skutečný "poklad", který rovněž u Tochovic nalezla v lednu 1827 Marie Hubená. Šlo o neznámý počet zlatých a stříbrných mincí, z nichž bylo nakonec podchyceno 291 kusů, tedy poměrně značné množství; paleta mincí byla pestrá - od pražských grošů Vladislava II. a Ferdinanda I. přes mince Rudolfa II., Maxmiliána II., rodové mince Valdštejnů a Šliků až po mince salcburské, hanavské, nasavské a švýcarské. A dnes se již nikdo nedoví, kolik dalších mincí bylo lidmi rozebráno.

    Mezitím 4. dubna 1823 bylo na mýtině nad Slavětínem v katastru obce Koupě při sázení stromků nalezeno 19 zlatých mincí (Fridrich Falcký, Habsburkové, Norimberk, Frankfurt nad Mohanem, Švédsko, Nizozemí ) a 36 mincí stříbrných z let 1563 - 1642 bez bližšího určení.

    Nález v Koupi byl registrován v soupisu ČSAV na podkladě údajů v regionální práci L. Fürsta "Bozeňsko" (II. svazek, 1939). Pod č. 3462 je však také registrován nález stejného množství mincí (19 zlatých a 36 stříbrných), k němuž došlo ve stejném dni, tj. 4. dubna 1823, ale v katastru Březnice při práci v panském lese; tento nález byl podchycen na základě archivního dokladu uloženého ve Státním ústředním archivu. Podivnou shodu obou nálezů ruší jen popis mincí, byť i neúplný. U březnického nálezu je poznámka, že pro c. k. mincovní sbírku do Vídně byl vybrán (kromě jedné další mince) dukát města Lübecku z roku 1639; tento dukát však mezi zlatými mincemi z nálezu v Koupi jmenován není. Tato jediná drobnost vlastně nasvědčuje úvaze, že šlo o dva nálezy, k nimž kuriózní shodou okolností došlo ve stejný den nalezením stejného počtu mincí ražených ve stejných kovech a v místech nepříliš od sebe vzdálených. Nezmýlil se ale L. Fürst při popisu mincí, jejichž nález situuje do Koupě? Rozřešení této záhady musíme ponechat povolanějším; máme ale za to, že jde opravdu jen o nález jeden, který byl na základě nepřesné ústní tradice nakonec připsán dvěma různým místům.

    Rok 1825 přinesl další velký nález, a to v Rosovicích , kde již o čtyřicet let dříve našly děti poklad při hře; oba rosovické nálezy se zajímavě shodují - i tentokrát mince našly děti, které si vyrývaly do země důlek, a i tentokrát šlo přesně o 626 stříbrných mincí (zase víc než zajímavá shoda). V tomto novějším nálezu (10. dubna 1825) bylo 138 pražských grošů (Karel IV., Václav IV.) a 447 grošů míšeňských; dalších 38 mincí bylo pro nečitelný obraz neurčeno a v nálezu se vyskytly dokonce tři měděné padělky.

    Někdy před 23. červnem 1830 nalezli lidé za blíže neobjasněných okolností v Drahenicích 11 zlatých a stříbrných mincí, z toho český dvoudukát Ferdinanda III. z roku 1640; ve zbytku šlo o mince německé, nizozemské, španělské a benátské.

    V Suchdo1e bylo 30. května 1831 nalezeno při bourání staré kuchyně na dvoře Jana Granáta 90 zlatých a stříbrných mincí ( dukáty, tolary a drobné stříbrné mince). Z nich bylo zachyceno 46 tolarů a 1 dukát. Podle datování byly mince ukryty okolo roku 1812 a později byl dokonce objeven archivní záznam, podle něhož mince ukryla před svou smrtí matka Jana Granáta Alžběta Granátová. "Poklad" tedy nakonec zůstal v rodině.

    O pět let později (1836), rovněž v květnu, nalezl Tomáš Rabal v Kozárovicích 523 mincí; zpráva se o bližších podrobnostech místa úkrytu mincí nezmiňuje. Mince byly ukryty na konci 15. století za vlády Vladislava II.; vedle mincí českých, moravských, rakouských, míšeňských a hesenckých tvořily základní část nálezu Matyášovy uherské denáry (celkem 98 kusů ) .

    Jiný kozárovický nález je registrován z října 1835 se stručným údajem, že bylo nalezeno 522 stříbrných mincí. Prakticky stejné množství mincí v obou nálezech a krátký časový odstup obou nálezů (sedm měsíců) opět navozuje domněnku, zda nešlo o nález jediný, který pro nedostatek a nepřesnost údajů nebyl nakonec podchycen jako nálezy dva.

    K významnému nálezu pražských grošů došlo 12. prosince 1859 na poli v katastru Kotenčic , kde byla při odklízení sutě nalezena nádobka s dnes neznámým počtem těchto mincí; univerzitní prof. Helbling z nich určil jeden groš Václava IV. a 310 grošů Vladislava II., v jehož době byl poklad ukryt.

    Dalším nálezem, který se nedochoval a o němž zůstaly jen nepřesné zprávy, je nález "asi třiceti starých grošíčků", které byly objeveny kolem roku 1861 při kopání základů domu v Rožmitá1e pod Třemšínem; neúplně byly popsány jen dvě mince a šlo zřejmě o groše vratislavského biskupství z roku 1681.

    Pětiletá Marie Pecharová našla 9. června 1863 při pasení husí v katastru obce Če1in a neznámy počet grošů a feniků. Z nich pak J. E. Vocel určil a pro kabinet pražské univerzity vyžádal dva groše míšeňské (Baltazara a Friedricha II. s Friedrichem Mírumilovným a Vilémem), další groš nejmenovaný z let okolo 1440 a dva bavorské feniky, landshutský a norimberský.

    Zříceniny hradu Va1deka chránily drobné mince Vladislava II. a Ferdinanda I., ukryté poblíž po roce 1526 a nalezené v únoru 1868; mince byly zachovány a dnes jsou uloženy v Národním muzeu.

    Neblahé následky lidské chamtivosti a sobectví dokumentuje nález dvou zlatých keltských mincí, třetin zlatého statéru tzv. mušlového typu v roce 1872 při stavbě rakovnicko-protivínské dráhy na svahu hory P1ešivce (katastr Rejkovic) proti tehdejší továrně na výrobu papíru. Mince byly zašantročeny a prodány hořovickému zlatníku Vačkářovi, který jednu roztavil a druhou prodal do Plzně klenotníku Schmittovi. Ta zůstala zachována, poněvadž ji klenotník prodal soukromému sběrateli, v jehož sbírce byla uložena.

    Rok 1877 přinesl hned dva nálezy. V katastru obce Bukovan byl v lomu nalezen neznámy počet pražských grošů Václava II., ukrytých po roce 1305. V Příbrami pak v té době stavěl nový dům na Karlově náměstí František Houska. V třímetrové hloubce základů se dělníci dokopali podlahy domku, který zde stál dříve a byl před mnoha lety zničen požárem, a v polední přestávce náhodou objevili hrneček s asi 200 pražskými groši Václava IV. "Poctiví" nálezci si mince ihned rozebrali a s urychlením zpeněžili, takže majitel pozemku Houska, jenž chtěl mít několik mincí na památku, si je musel dodatečně odkoupit od příbramského zlatníka.

    Již zmíněný vrch P1ešivec se stal kolem roku 1890 místem dalšího většího nálezu, který však byl téměř úplně rozebrán a dochovaly se pouze čtyři haléře Vladislava II., jež byly předány Národnímu muzeu. (Podobný osud potkal další velký nález pod Plešivcem, kdy v polovině dubna 1923 bylo při lesních pracích na severním svahu temene vrchu pod tzv. "valy" nalezeno asi 400 českých denárů Spytihněva II. a Vratislava II. a jeden Vratislavův denár moravský. Poklad byl ukryt před rokem 1086. Zachovaný zbytek mincí byl nejdříve uložen na lesním úřadě v Jincích, pak část předána do Národního muzea a část včetně nádobky, v níž byly mince uloženy, deponována v muzeu v Hořovicích. Až do této doby byly v okolí Plešivce jen nálezy prehistorické; mincovní nález nasvědčuje, že zde v době historické bylo významnější sídlo a panská tvrz.

    V září roku 1902 byl nalezen při polní práci v katastru Hoděmyš1e v nádobce s pokličkou poklad 492 zlatých a stříbrných mincí z 15. století, z nichž 475 kusů se dostalo do Národního muzea. Šlo o 88 pražských grošů Václava IV., Jiřího z Poděbrad a Vladislava II., o 372 míšeňských grošů z let 1382-1486, o groše hesenské, brunšvické a braniborské a o pět uherských zlatých dukátů. Mince byly ukryty pravděpodobně v letech 1473 - 1474. Podle vzpomínek Václava Matouška ve Vlastivědném sborníku Podbrdska III. (Příbram 1969) se však traduje, že již v sedmdesátých letech 19. století se v Hoděmyšli při opravě záspi v chalupě u Kaisarů (kde kdysi bydlel kat) našly ve zpuchřelém koženém váčku v hrnečku staré, snad zlaté, mince. Dukáty prý koupilo Národní muzeum za 70 zlatých. Zřejmě jde ve skutečnosti o nález z roku 1902, jehož okolnosti byly během doby tradováním pamětníky pokrouceny. Není však také vyloučeno, že v Hoděmyšli byly dva nálezy mincí, první v druhé polovině 19. století a druhý na počátku našeho století.

    V listopadu 1908 nalezli v nádobce na zahradě domu č. 97 v Drah1íně celkem 1950 mincí z 15. století, hlavně českých a cizích grošů. Největší část pokladu tvořily pražské groše Vladislava II. (1235 kusů) a Jiřího z Poděbrad (70 kusů). Míšeňských grošů bylo 439, hesenských 58; ve zbytku šlo o různé další mince. Mince byly ukryty v letech 1500 - 1511 za vlády Vladislava II.

    O deset let později, na jaře 1918, byl na poli v katastru obce Suchodol při orbě nalezen neznámý počet stříbrných mincí, které si zemědělští dělníci ihned rozebrali. O nálezu se dověděl dobříšský regionální pracovník JUDr. František Heinz, který několik dnů na to dojel na místo nálezu a ze svých prostředků část rozebraných mincí (60 kusů) vykoupil; navíc sám na poli kopal a našel několik dalších. Rovněž tehdejší hospodářský ředitel velkostatku Heyn zakoupil od lidí z nálezu pět mincí (benátský tolar a groše Ferdinanda II. a III.). Tímto způsobem bylo zachráněno 76 mincí, které byly předány dobříšskému městskému muzeu. Až na malé výjimky šlo o groše ze 17. století provenience české, moravské, slezské, rakouské a německé. Nález byl pravděpodobně uschován krátce po roce 1650. (I okolnosti tohoto nálezu byly zřejmě pamětníky během času překrouceny; vypráví se totiž, že v době první světové války v letech 1914 - 1915 byly na panském poli v Suchodole vyorány dvěma parními oračkami staré zlaté mince, které si lidé rozebrali a dodnes ukrývají. Anebo jde skutečně o další nález, který úzce souvisí s nálezem z roku 1918?)

    V osadě Bytíz dubeneckého katastru, v lesním revíru zvaném "Placy", nalezl 25. března 1921 Josef Dvořák v nádobě 61 stříbrných mincí z let 1617 - 1674. Všechny mince byly předány tehdejšímu městskému muzeu v Příbrami. Numismatické kruhy se o nálezu dověděly teprve z dopisu okresního archiváře v Příbrami J.V. Bezděky v roce 1954. V dopise byl citován přípis Okresní politické správy v Příbrami Městskému úřadu v Příbrami z 25. září 1921, který však bohužel neuváděl kromě počtu kusů a letopočtů bližší specifikaci nálezu.

    Ke dvěma postupným nálezům římských mincí, byť i osamocených, došlo v Za1užanech na poli rolníka Kubáta. V červenci 1922 byl zde nalezen denár císaře Hadriána (117 - 138 n. 1. ), dnes uložený v Krajském muzeu v Plzni, a na jaře roku 1924 blíže nepopsaná mince téhož císaře. Naskýtá se tedy otázka, zda podobných mincí tam ještě neleží utajeno více.

    Velký poklad mincí byl v roce 1923 nalezen v Luzích u Kosovy Hory. O nálezu 1920 grošových mincí, ukrytých v padesátých letech 15. století, píše obšírně dr. Lubomír Nemeškal v práci "Nález mincí z 15. století v Luzích u Kosovy Hory, okres Příbram" (Sborník Národního muzea, Praha 1973), na kterou odkazujeme.

    V roce 1925 byly v základech domu čp. 46 v Březnici nalezeny v nádobce čtyři kruhové husitské peníze z první poloviny 15. století; odborník však uvádí, že v tomto případě nejde o uschování nějakého peněžitého majetku (zde zcela zanedbatelného), ale o akt zvykový, kterým byly do základů domů z pověry vkládány různé mince.

    V roce 1928 byla v katastru obce Rybníky na poli V. Palivce nalezena zlatá keltská mince přechodného typu o váze statéru; mince vážila 7,16 gramu. V K1eticích bylo v roce 1930 nalezeno v nádobce asi 150 grošů Václava IV.; nález se nedochoval a hlásil jej po určitém časovém odstupu opět příbramský archivář J. V. Bezděka. S tímto nálezem snad souvisí zmínka v listopadovém čísle "Věstníku městské spořitelny v Březnici" z roku 1930 (ročník XXI), podle níž Josef Dražan, statkář v Kleticích, daroval březnickému muzeu nějaké groše z 13. století, jež byly u jeho statku vykopány.

    Další pražské groše byly vykopány o dva roky později, na podzim roku 1932, ve Strýčkovech na poli. Bylo jich 283 (Karel IV. - 9 kusů, Václav IV. - 274 kusů), vesměs špatně zachovalých a uložených v nádobce spolu s dalšími 11 zlomky.

    V létě roku 1936 vykopal v blízkosti obce Brodu na poli zvaném "Na zborovkách" (katastr obce Konětop) bývaly konětopský starosta Řezníček čtyři kostrové hroby; v jednom ležela kostra ženy a ve zbývajících kostry mužů. Po pravé straně hlavy kostry ženy ležely dvě esovité náušnice a na prsou jantarový korál. Numismaticky pozoruhodný je však nález českého denáru Břetislava II. (1092 - 1100), který spočíval v levé ruce a který byl bohužel poškozen vylomením. Zachovány byly zhruba tři čtvrtiny denáru ve dvou zlomcích o váze 0,51 gramu. Materiál vyzdvižený z pohřebiště se záhy po objevu ztratil; jeho část byla nalezena v příbramském muzeu teprve roku 1947 a zbytek - zároveň s fragmenty denáru - teprve v roce 1955. (Na paměť tohoto nálezu použila příbramská pobočka ČNS motivu nalezeného denáru pro svou pamětní medaili, kterou vydala v roce 1976 při příležitosti 10. výročí trvání pobočky).

    Již o rok později (1937) byl při kopání sklepa v domě čp. 2 v Radešíně učiněn nález asi 130 - 140 drobných mincí z 15. století, které byly původně uloženy v plátěném sáčku. Z nálezu se zachovalo 63 českých kruhových peníz se lvem, z nichž největší část se dostala do soukromé sbírky.

    V katastru Kolvín a bylo při kopání na zahradě J. Koláře nalezeno 20. ledna 1939 v nádobě 816 celých a 7 zlomků řezenských (bavorských) feniků, vesměs stejného typu. Mince byly ukryty v druhé polovině 13. století. Větší část nálezu byla deponována v muzeu rokycanském, menší v hořovickém a do sbírek Národního muzea bylo převzato 7 kusů.

    V listopadu 1941 kopal v Sed1ici poblíž pastviny zvané "U buku" (i když tam žádny buk již dávno není) hornický důchodce Bacík štěrk. A pamětník líčí nález: "Odkopal drn na kraji pastviny, několikrát kopl nehluboko pod povrch, a v tom mu zpod motyky začaly pršet drobné i větší mince z rozbité hliněné nádobky. Byly tam jen stříbrné mince, velmi špatné jakosti a měděnkou slepené do hrudek." Celkový počet mincí není znám, poněvadž zachyceno bylo jen 110 kusů různé provenience a z doby, která určuje ukrytí peněz po roce 1709. (Při tom podle pamětníků nejstarší ražby pocházely od Ferdinanda I., který vládl v letech 1526 - 1564, a nejmladší z prvních let vlády Karla VI., tedy po roce 1711).

    Přehled časově podchycených registrovaných nálezů zakončíme nálezem zlatá keltské mince, k němuž došlo v roce 1952 při archeologickém výzkumu v Hrazanech v sondě 17/52 (výzkum dr. Horákové z Archeologického ústavu ČSAV v Praze, kde je mince také deponována). Šlo o osminu zlatého statéru tzv. mušlového typu.

    Je však ještě řada nálezů, které byly registrovány na základě sice doložených a pravdě odpovídajících, avšak pro odstup let a neexistenci úplného písemného podkladu neúplných informací. Tak v Drahenicích byl v neznámé době a za neznámých okolností nalezen neznámý počet pražských grošů, uložených kolem roku 1330. Zachovalo se po dvou groších Václava II. a Jana Lucemburského. Podle březnického regionálního pracovníka L. Fürsta mince nalezl někdy v letech 1920-1923 jistý Matěj Zeman (podle jiného pramene nějaký Trojan), a to pod pařezem stromu u lesa poblíž cesty z Drahenic do Koupě. Mince prý byly uloženy v nádobce a bylo jich asi sto kusů, blíže neurčených. Nálezce je rozdal známým a dětem.

    Podobně jsou nejasné okolnosti většího nálezu 367 stříbrných mincí (uložených v Národním muzeu) v Drevníkách; jde o ražby nejrůznější provenience počínaje českými groši přes mince rakouské a německé až k ražbám polským a benátským. Zcela nedostatečné jsou údaje o nálezu v Chrašticích , kde písemný dokument jen dosvědčuje nález "mincí" bez bližší konkretizace a bez určení času. Podobně v Petrovicích byl za neznámých okolností nalezen malý bronz Constanse I. (333 - 350), který byl potom uložen v Národním muzeu v Praze. Podle zprávy z Počepic byla tam kdysi nalezena (ani místo není přesněji stanoveno) stará římská mince, snad bronz císaře Caliguly.

    V Zadním Poříčí došlo k blíže neobjasněnému nálezu neznámého počtu českých a míšeňských grošů, ukrytých ke konci 15. staletí. Opět dle L. Fürsta byly groše údajně nalezeny v roce 1908 ve mlýně B. Hrdiny, a to náhodou. Pes vyhrabával u boudy poblíž základů starého mlýna zalezlou myš a vyhrabal několik grošů. Mlynář si toho povšiml a začal na tom místě kopat. Po delším kopání byly ještě nalezeny další mince, jejichž počet nebyl zjištěn. Z nálezu se dochovalo pět grošů míšeňských a devět českých (po čtyřech groších Jana Lucemburského a Vladislava lI. a jeden groš Jiřího z Poděbrad), které původně choval jistý březnický občan a které se po jeho smrti ztratily.

    Na tomto místě bychom chtěli vyzvednout záslužnou činnost J. V. Bezděky, emeritního okresního archiváře v Příbrami, který velkou část registrovaných nálezů hlásil našemu vědeckému numismatickému pracovišti, jakmile při své odborné práci narazil na sebemenší zmínku o nálezu mincí. To umožnilo zachytit některé nálezy, které by jinak registraci unikly.

    V citovaném již "Soupisu nálezů mincí" je také pod č. 789 uveden nález římských mincí s dalšími předměty za neznámých okolností v místě zvaném Kurzbach. Tyto kusé údaje můžeme trochu doplnit, i když jasno do věci nevneseme. Na jihozápadě od obce Skalice se zvedá památná hora "Varta", která kdysi střežila tzv. sedlčanskou stezku, významnou odbočku starobylé Zlaté stezky. Jižně od "Varty" se vypíná zalesněný vrch Bělohrad, na němž za dávných dob stával hrad. Ještě jižněji je samota Kurzbach (dnes myslivna a hájovna), na jejímž místě kdysi bývalo šlechtické sídlo s osadou nazývající se podle blízkého vrchu Bělohrad. Sídlo patřilo na počátku 17. století starému slezskému rodu Kurzbachů z Trachenberka a Milíče. Podle vyprávění pamětníků, resp. podle ústního podání, se v místě pod někdejším hradem (nikoli tedy v lokalitě samoty Kurzbachu) nalezly mnohé staré památky, podkovy, ostruhy a vedle dalších předmětů i mince. Podle ústního podání šlo o mince římské, které prý byly prodány "někam do Brna". Tyto nálezy se dají vysvětlit právě tím, že se tudy vinula důležitá povltavská stezka. Zřejmě by však bylo případnější nález situovat do Bělohradu a nikoli do Kurzbachu.

 

II. NÁLEZY NEREGISTROVANÉ

    O řadě nálezů mincí, které registrovány nebyly a proto také ve vědeckých soupisech nálezů podchyceny nejsou, se dovídáme z drobných (a bohužel také neúplných) noticek v různém krajovém a zájmovém tisku, případně z ústního podání pamětníků či potomků těch, kteří minci nebo mince nalezli. Tyto nálezy (možná v některých případech i trochu diskutabilní) chceme pro úplnost v tomto článku zachytit, i když ani tento výčet nemůže být zřejmě úplný. I na první pohled je však vidět, že podobné nálezy nejsou řídkým nebo ojedinělým jevem a že k nim naopak dochází poměrně často.

    Zřejmě nejstarším neregistrovaným nálezům na území dnešního příbramského okresu je nález většího počtu mincí (tvrdí se, že celkem šlo o 2 tolary a 1101 menších stříbrných mincí), k němuž došlo 30. dubna 1786 na cestě poblíže Vacíkova , náležejícího v té době k březnickému panství. Tehdy se lidé vraceli před polednem z kostela v Javorově (dnes Javory) a v otvoru pod odvaleným kamenem spatřili několik stříbrných mincí; otvor zvětšili a nalezli úplný poklad, který si rozebrali. O nálezu se však týž den dověděla vrchnost a zavedla přísné vyšetřování, po jehož skončení musely být všechny nalezené mince vráceny a obohatily tak hraběcí majetek. Zprávu jsme čerpali z dokumentace L. Fürsta z Březnice, který ji získal ze zápisu z 8. května 1786 uloženého v zámeckém archivu v Březnici (XI - 224). Text zápisu (v překladu L. Fürsta) pro jeho určitý půvab uvádíme v příloze IV.

    Podle zápisu v běžném manuálu příbramského magistrátu z let 1790-1792 byl při zpevňování a úpravě břehů Vltavy ve vzdálenosti asi jednoho kilometru od Kamýku nad Vltavou k jihu učiněn nález většího množství zlatých mincí. Příbramský magistrát poklad zabavil a odeslal jej do vídeňské mincovny. Množství ani původ a popis mincí zápis nezachycuje.

    V září 1896 nalezla u Příbrami za březohorským hřbitovem směrem k drkolnovské šachtě pětiletá Aloisie Bečvářová při hře hromadu stříbrných mincí o celkové váze kolem tří kilogramů, ukrytých mělce v zemi. Z nálezu se dochoval tolar Františka I. Lotrinského z roku 1761, chovaný v rodině jako památka na šťastnou nálezkyni; jinak byl celý poklad rozebrán a dnes již nelze jeho obsah specifikovat.

    Před první světovou válkou nalezl poblíž starobylého hradiště na Dvorcích (polesí Obora na Dobříšsku) nadlesní Opatrný nádobku plnou denárů z doby Boleslava I. (929 - 967). Během času pak byly po deštích na blízkém poli nalézány další denáry jednotlivě. Původní nález si nálezce ponechal, takže nebyl nijak podchycen; mince pak zmizely současně s jeho úmrtím během války a jejich osud není znám. Jeden denár daroval Opatrný příbramskému občanu, jehož vnuk nám nyní údaje o tomto nálezu poskytl.

    Rovněž před první světovou válkou vyoral nejmenovaný sedlák při práci na poli v katastru obce Volenice nádobku s mincemi. Šlo skutečně o hromadný nález, z něhož se později v šedesátých letech dostalo několik mincí do rukou sběratelů; jmenujme z nich míšeňský groš, dva české groše Ferdinanda I., bílý groš Rudolfa II. a české haléřky krále Ludvíka (1516-1526) a císaře Ferdinanda 1. Z dochovaných mincí můžeme (ovšem jen velmi opatrně a s rezervou ) usuzovat, že nádobka byla do země ukryta někdy počátkem 17. století.

    V roce 1916 nalezli lesní dělníci při sázení lesní kultury u sv. Ivana (poblíž osady Bytíz u Dubence) pod kamenem menší hliněný džbánek. Lidská hrabivost způsobila, že po výkřiku nálezce "Našel jsem poklad" se ,druzí na něho vrhli a při tahačce nádobu rozbili a peníze si rozebrali. O nálezu se dověděla i příbramská c. k. četnická stanice, která s dělníky sepsala příslušný protokol, ovšem vzhledem k jejich zapírání a vytáčkám mohla jen konstatovat, že šlo o různé měděné a stříbrné mince z doby Leopolda I. (1657 - 1705).

    Podobny osud stihl i hromadný nález 180 stříbrných grošů Václava II., který byl někdy po roce 1896 učiněn za neznámých okolností ve Svojšicích . Ze všech těchto mincí zachránili Jan Kout, ředitel březnických škol, a František Konečný, ředitel městské spořitelny v Březnici, jen pouhé tři kusy pro tamní muzeum.

    Stejně byly lidmi rozebrány mince nalezené při terénních úpravách na tzv. Červené u Zdaboře blízko Příbrami. Lokální název "Červená" pochází od bývalé hospody, která byla mezi lidem nazývána "Červená hospoda" - zřejmě podle červených střešních tašek, jimiž byla po požáru nahrazena původní došková krytina. (Původní vyhořelá hospoda byla jmenována "Na cikánce"). Od tohoto místa směrem k Příbrami býval od nepaměti vysoký návoz země porostlý starými jabloněmi. Když byl po vykácení stromů návoz rozkopán, nalezli kopáči (někdy počátkem 20. století) hrnek se stříbrnými mincemi Ferdinanda I. a Rudolfa II.; nejmladší mince prý nesla letopočet 1600. Všechny mince z nálezu si lidé rozdělili na památku; několik drobných kousků uchovala ještě do roku 1931 jedna příbramská rodina.

    Podle zcela neurčité, nezaručené a časově nespecifikované zprávy byly v polích pod lesnatým návrším zvaným "Přeslánka" u Libčic kdysi nalezeny střepy ze starých popelnic a navíc jakési stříbrné mince v rozbitém džbánečku; mince byly údajně deponovány v nejmenovaném muzeu. (Na "Přeslánce" bylo také objeveno starobylé hradiště s dosud znatelnými trojími valy). Podobně prý našli lidé v podzemní chodbě dnes již nedochovaného středověkého hradu severně od Nalžovického Podhájí (kde se dodnes říká "Na hradišti") staré klíče, zámky, kosti, rukojeť meče a nějaké mince; tato zpráva je ale natolik neurčitá a nejasná, že se blíží spíše pověsti či zkazce.

    Po první světové válce byl na tzv. Stražišti u Dobré Vody nalezen neurčený a nepopsaný česky denár v místech, kde byly nalezeny stopy po nehrazeném sídlišti z nejmladší fáze hradištního období (zhruba 12. století ). Další osud mince je neznámý. V těchto místech byla v nezjištěné době nalezena i bronzová mince Claudia II. (268 - 270) a jeden neurčitelný zlomek další mince. 1)

    V roce 1925 byl na poli poblíže Tochovic nalezen denár knížete Břetislava I. (1034 - 1055 ). Zprávu jsme našli v rukopisných poznámkách v pozůstalosti L. Fürsta z Březnice a považujeme ji za průkaznou především proto, že peníz nalezl B. Kuchař, který byl Fürstovým spolužákem a který mu tento nález hlásil. Bližší okolnosti nálezu však bohužel z dokumentace nevyplývají.

    Řada neregistrovaných nálezů na březnické a rožmitálské části příbramského okresu byla podchycena díky neúnavné píli a nadšení dobrovolného regionálního pracovníka L. Fürsta, v jehož písemné pozůstalosti bylo nalezeno několik desítek záznamů o nálezech mincí v oblasti jeho zájmu. Jemu je nutno poděkovat za to, že nad mnoha zajímavými nálezy se neuzavřela brána zapomnění a že je zde můžeme uvést.

    Začneme jeho působištěm, půvabným městem Březnicí. Zde již v roce 1873 nalezl zedník Vondřich se svým nejmenovaným pomocníkem při kopání základů pro nynější dům čp. 224 v Počápské ulici v zemi uložené dva hrnce stříbrných peněz, pocházejících údajně z poloviny 17. století. (Přibližně od roku 1873 se v Březnici začala rozbíhat široká výstavba nových domů; před tím totiž zuřil ve městě velký požár, při němž shořelo 117 domů. A při výkopech pro základy nových domů bylo v Počápské ulici nalezeno také staré pohřebiště s více popelnicemi). Nalezené mince byly prý zaslány do Prahy a jejich další osud není znám.

    V roce 1909 byly na poli za Březnicí u řeky Vlčavy, v tzv. Jamkách, kde dříve bývalo rýžoviště zlata, nalezeny dvě zlaté římské mince. Nejsou blíže specifikovány, záznam uvádí jen tolik, že byly větší než dukát.

    Kolem roku 1920 došlo na poli (blíže nevymezeném) v blízkosti Březnice k nálezu dvou bronzových římských "penízků"; šlo údajně o ražby Constantina I. (306 - 337) a Licinia (308 - 324). O osm let později (1928) byly pak pod hradištěm "Na šancích" nalezeny tři římské bronzové mince, značně setřelé a s nezřetelnými opisy. Roku 1930 nalezl nejmenovaný občan pod týmž hradištěm dvě malé bronzové mince; jednalo se snad o ražby Constantina II. (337 - 340). O něco později byl poblíž tohoto nálezu nalezen zlomek stříbrného denáru císaře Commoda (180 - 192) a bronzový peníz Quintillův (270).

    Rovněž v roce 1930 nalezl technik firmy Štětina ing. Sak při přestavbě stájí v panském dvoře v Březnici neidentifikovaný peníz polského krále Zikmunda III. (1587 - 1632). Dne 15. dubna 1937 byl při průzkumu polohy strženého kostelíka sv. Mikuláše v Březnici nalezen "malý penízek císaře Zikmunda"; bližší údaje o tomto nálezu chybí. Závěrem k březnickým nálezům můžeme ještě uvést zmínku z Fürstrových poznámek, že totiž na obecní pastvině u Počápského rybníka lidé občas nacházejí roztroušené drobné stříbrné penízky, pocházející prý z dob třicetileté války. Zmínka je ovšem velmi starého data a "výzkumné" cesty příbramských numismatiků na tuto pastvinu by dnes již zřejmě nepřinesly kýžené výsledky.

    V blízkém Rožmitá1e pod Třemšínem , městě neméně půvabném, byly v neznámé době při kopání příkopu pro betonové roury na tzv. Příkopech nalezeny "nějaké mince"; nález učinili dělníci a mince věnovali "nějakému člověku z Mirovic". Podle zmínky v časopise "Lumír" z roku 1862 byly pak na louce u Rožmitálu při kopání stoky nalezeny blíže nespecifikované stříbrné peníze, jejichž další osud není znám. V roce 1933 našli dělníci po požáru kostela ve Starém Rožmitále v kostelní věži peníz; Fürst jej podle ústního popisu pamětníka určuje jako ražbu císařovny Marie Terezie.

    Velmi zajímavý nález podchycuje Fürst podle pamětí ředitele školy Kouta z Březnice. V roce 1897 bylo poblíže obce Tušovic odkryto pohřebiště, o němž Kout ve svých vzpomínkách píše: "Celkem odkryto u Tušovic 17 hrobů. Památnosti odneseny do Prahy do muzea, leč pro naše okolí, pro školu naši, ponechal jsem dosti věcí z nálezu toho. Také peníz stříbrný s nápisem "BRACIZLAVS" a "SWENCEZLAVS". (Pravděpodobně šlo o denár knížete Břetislava II. 1092 - 1100 ) .

    Podle další zprávy v časopise "Lumír" z roku 1858, zachycené Fürstem, byly v Pňovicích (tehdy "Piňovicích") na neurčeném místě nalezeny ve džbánu "asi dvě pinty obnášejícím"' stříbrné peníze, pravděpodobně groše kutnohorského rázu a některé míšeňské. Bližší podrobnosti zpráva neobsahuje.

    V Pročevi1ech byly dle pamětníků v roce 1890 na poli "V oupadu" nalezeny roztroušené malé stříbrné grošíky. Ve Vševilech nalezl v roce 1893 u lomu jisty Chloupek prý plnou ošatku pražských grošů. (Podle jiné zprávy šlo o 150 grošů Václava III. a Vladislava II.) Fürst také píše, že získal 10 grošů Václava III. z nálezu pražských grošů u Hudčic; nezmiňuje se však, v které době k nálezu došlo. Poněvadž v jeho pozůstalosti žádné groše nebyly nalezeny, věnoval je zřejmě ještě za svého života některému muzeu.

    V roce 1924 nalezl František Pešice v Bubovicích na návsi u hřbitova malý groš Rudolfa II. z roku 1584. Mince tedy byla dobře identifikována, není však již známo, kam se nakonec poděla.

    Tolik tedy záznamy L. Fürsta o nálezech mincí na Březnicku a Rožmitálsku... Děkujeme z tohoto místa jeho rodině, která nám jeho zápisky ochotně zapůjčila, a vyzvedáváme jeho osobu, jež tolik učinila pro podchycení historie jeho milovaného Březnicka. A nyní se vraťme k dalším nálezům, tentokrát na jiných místech našeho okresu.

    V padesátých letech našeho století nalezl sedlák Josef Vyštejn při orbě na poli zvaném "V cikánce" v katastru Čenkova v krátkém časovém odstupu tříkrejcar Františka II. z roku 1800 (mincovna Smolník) a sedmikrejcar téhož panovníka z pražské mincovny; podle jeho podání se tam podobných mincí našlo již předtím porůznu několik. Tyto nálezy nejsou samy o sobě tak zajímavé jako pověst, která se k místu nálezu váže a podle níž dostalo i svůj název. Před dávnými lety za napoleonských válek se prvorozený syn z tzv. Vyštejnova statku zamiloval do krásné cikánky a chodil za ní do cikánského tábora; žárlivý cikán jej tam pod bukem probodl nožem a odtud má pole své jméno.

    K většímu nálezu došlo před lety v Oborách při přestavbě 250 let starého domku. Zachoval se z něho jen uherský patnáctník Leopolda I. (letopočet setřen), uherský sedmnáctník Marie Terezie z roku 1763 a groš Josefa I. (1709, mincmistr Wohnsiedler). Všechny tři mince se nakonec dostaly do sbírky jednoho příbramského sběratele, který právě při pátrání po jejich původu zjistil okolnosti nálezu.

    V roce 1967 nalezl bohutínský občan při kopání jámy pro stromek na zahradě statku v Tisové u Bohutína polský třígroš Zikmunda III. z roku 1598. Jde a náhodný nález osamocené mince bez větší hodnoty historické i sběratelské.

    Dosti neregistrovaných nálezů jsme zachytili v sedlčanské oblasti příbramského okresu. V Sed1čanech samotných nalezla v roce 1953 na poli "U cihelny" při okopávání řepy dělnice pražský konvenční tolar Františka II. z roku 1827 s překrásným původním dobovým ouškem. Minci si ponechala a později ji věnovala nejmenovanému sběrateli.

    Ve Skoupém u Petrovic byl na zahradě při vykopávání staré švestky nalezen kožený váček se šesti pražskými groši; nejstarší z nich byl groš Karla IV. (1346 - 1378). Jeden z těchto grošů (Václava IV.) se v roce 1965 dostal do sbírky příbramského sběratele, jehož dokumentaci právě vděčíme za řadu zpráv o neregistrovaných nálezech mincí.

    Na potoce Brsina v katastru obce Svatý Jan leží starobylá hospoda "U Kotrbáčků", v níž ve štěrbině starého stropního trámu byl před dvaceti lety majitelem nalezen Ferdinandův zlatý dukát tyrolské provenience z roku 1574; dukát byl velmi otřelý a znehodnocený primitivní dírkou.

    Olámaný český krejcar Ferdinanda II. (1619 - 1637) byl počátkem padesátých let nalezen v pivním sklepě zámeckého pivovaru ve Vysokém Ch1umci u Sedlčan a v současné době je uložen ve sbírce jednoho příbramského numismatika.

    Hromadný nález míšeňských a pražských grošů, českých haléřků z 15. století a rakouských a německých feniků byl učiněn před léty údajně v katastru obce Kosova Hora. Nález nebyl vyčištěn a zpracován, převážná většina se však v roce 1951 dostala do Městského muzea v Sedlčanech a jen několik mincí mezi lidi. Další osud tohoto nálezu znám není.

    V Krásné Hoře byl v letech 1959 - 1960 nalezen při kopání chodníku u kostela stříbrný polský groš Zikmundův (1/24 tolaru) nezjistitelného ročníku. Tajemník MNV Josef Solar - který by mohl poskytnout bližší informace o tomto nálezu - již zemřel. Peníz byl zřejmě uložen před dávným časem do hrobu se zemřelým, poněvadž v místech nálezu byl dříve hřbitov a mince byla nalezena poblíž lidské kostry.

    Před více léty (přibližně kolem roku 1963) bylo nalezeno v osadě Luhy u Prosenické Lhoty při opravě starého domku ve zdi více německých a rakouských feniků, z nichž 14 kusů získal nejmenovaný sběratel. Jde o mince z 15. století, většinou se čtyřrázem.

    Do tohoto oddílu bychom pro zajímavost mohli zahrnout i mince nalezené 2. července 1923 při opravě a snesení báně tzv. mariánské věže na Svaté Hoře , známém poutním místě v Příbrami. Tehdy byly ve věži vedle různých listin a privilegií, uložených tam v dřívějších letech svatohorskými převory, nalezeny i stříbrné a měděné mince z let 1696 - 1870 v počtu 19 kusů, blíže neurčené, a pamětní medaile na stoleté jubileum korunovace Panny Marie Svatohorské z roku 1832.

    A konečně uveďme zlatý "poklad" nalezený orgány veřejné bezpečnosti v roce 1965 ve Stříbrné Lhotě pod stromem v zahradě vily J. Čápa, společníka bývalé velkofirmy Prokop & Čáp. Zde jde samozřejmě o spekulační ukrytí majetku, který měl uniknout znárodnění. Poklad - a šlo skutečně o poklad první třídy - obsahoval několik kilogramů různých zlatých mincí, mezi nimi vzácné české dukáty a jejich násobky a různé rodové ražby; a jako - doslova zlatý - hřeb unikátní stodukát Ferdinanda III. (1637 - 1657). Mince byly samozřejmě předány Národnímu muzeu v Praze, takže zůstaly našemu státu zachovány.

    Tuto kapitolu můžeme zakončit poznámkou, že jsme ještě nalezli řadu zmínek o nálezech mincí na Příbramsku v drobných článcích a různých vzpomínkách občanů publikovaných v regionálním tisku nebo v místních sbornících a jiných tiscích; jde však o zmínky zcela lakonické (a nakonec i nepřímé), poněvadž jádro článku obvykle mířilo k jiné problematice, takže takový nález nelze ani přesně lokalizovat, ani řádně chronologicky upřesnit a posléze ani obsahově zachytit. Jako příklad můžeme citovat zmínky o nálezu "jakýchsi mincí na zahradě domku kupce Wimmera v Příbrami na tzv. Rynečku", o nálezu "dvou mincí" v Dominikálních Pasekách a o nálezu mincí (někdy v letech 1930 - 1931) v poloze "Na sráčku" u Trhových Dušník poblíž Příbramě. Uvádíme je pouze pro úplnost.

 

III. POVĚSTI A ZKAZKY O POKLADECH

    Mezi lidem příbramského okresu koluje řada pověstí o pokladech peněz. Některé již na první pohled ukazují, že jde o smyšlenku nebo zbožné přání po rychlém a bezpracném zbohatnutí, jiné však v nás přece jen zanechávají červíčka pochybnosti a říkáme si - co kdyby na tom něco bylo? Několik pověstí a zkazek zde pro zpřesnění uvádíme.

    V krásném Povltaví, na Svrchnici, pravém přítoku potoka Brsina, který vtéká u Zrůbku do Vltavy, stojí starý Křížkův mlýn, dnes chráněný jako památka lidové architektury. Kdysi před ním prý Koniáš pálil kacířské knihy. Před více než sto lety byl mlýn v majetku rodu Sosnovců, z nichž hlava rodiny byla známa jako proslulý lakomec. Starý Sosnovec šetřil i na dětech a nic nekoupil ani do zařízení mlýna. Každému ze tří dětí prý našetřil 600 dukátů, ale nedal jím je, protože by prý celé bohatství zbytečně rozházely; říkal, že jim o úkrytu peněz poví až před smrtí. Jeho život však náhle ukončila mrtvice, takže dětem nemohl prozradit, kde jsou peníze ukryty; a tak dodnes čeká 1800 dukátů na šťastného nálezce. Je v tomto případě přání otcem myšlenky anebo je to pravda? (Pro zajímavost: na Brsině, a nikoli příliš daleko od mlýna stojí stará hospoda "U Kotrbáčků", doložená až do středověku, o níž jsme se již zmiňovali v souvislosti s nálezem dukátu arcivévody Ferdinanda Tyrolského z roku 1574. Neplatil s ním kdysi mlynář z Křížkova mlýna v brsinské hospodě útratu? )

    Jakub Krčín z Jelčan, velký stavitel rybníků a jinak krutý utiskovatel svých poddaných, vlastnil na Sedlčansku tvrz v Křepenicích. Poněvadž byl hrabivý (což je historicky doložený fakt), upsal prý se čertům, aby se domohl zlata. A tak na Křepenicku koluje pověst, že ve sklepení tvrze uložil nejméně tři veliké kádě zlaťáků. Za darované zlato prý čerti Krčína hodně trápili a ještě dodnes stále trýzní. Lidé často slýchali za zimních nocí u blízkých Obděnic, jak čerti orají led na zamrzlém rybníce Svět. Krčín musí pluh táhnout; při tom čert volá na druhého "Šlehni Krčína" a ten mu odpovídá: "I vždyť jsem ho šleh', až mi zášňorec ulít'!" Ráno prý potom lidé nacházeli na rybníce rozházené kusy řetězu, což měly být ty čertovské "zášňorce".

    Dvě pověsti se váží na kraj kolem zřícenin Hrádku na Kozím Hřbetu poblíž Radíče. Před dávnými časy se prý jednomu radíčskému občanu zdálo, že ve sklepích Hrádku jsou ukryty stříbrné sochy dvanácti apoštolů v životní velikosti střežené železnými draky. O svém snu vyprávěl lidem a tak se brzo po Kraji rozšířila pověst o ukrytém pokladu včetně sudů peněz. Pověst se dostala až k vrchnosti, která do Hrádku poslala několik havířů z jílovských dolů, aby pátrali v sutinách. Havíři prý po několika dnech beze stopy zmizeli. Někteří lidé tvrdili, že je odnesl čert, jiní pak, že skutečně našli hromadu peněz a s nimi že tajně odešli. A dodnes se v kraji věří, že Hrádek skrývá velký poklad, který teprve čeká na svého objevitele.

    Druhá pověst mluví o mlynáři, který šel jednou přes les na Kozím Hřbetě a spatřil poblíž cesty modravý plamínek. Přistoupil blíže a zpozoroval hořící poklad; když chtěl peníze shrábnout, uslyšel za sebou šustot a spatřil černého psa s otevřenou ohnivou tlamou. V tom okamžiku se poklad s rachotem propadl do země a zmizel. Mlynáři zůstaly v ruce jen dva sedmnáctikrejcary, které přinesl domů a ukazoval lidem, takže všichni byli přesvědčeni, že jeho vypravování je pravdivé.

    Ve dvoře v Ústupenicích, který patřil k panství ve Vysokém Chlumci, je prý ukryt velký poklad zlatých peněz, který se pokoušelo nalézt už hodně lidí. Dříve se také každý nájemce dvora musel vrchnosti písemně zavázat, že by jí poklad odvedl, kdyby jej náhodou ve dvoře našel. I o tomto pokladu sní ještě dnes hodně lidí.

        Řada pověstí mluví o zakopaných vojenských plukovních pokladnách s penězi. Tak prý byla ukryta u Osečan v zemi u tzv. Nebozízku pokladna francouzská; později tu měli chodit dva Francouzi, kteří snad pokladnu vyzvedli a odvezli. Faktem je, že v roce 1813 byla u této obce svedena bitva, na níž se podílel i francouzský pluk; zde tedy má zkazka své kořeny. Podobně prý zakopali Francouzi svou plukovní pokladnu za Krchovem , malou osadou u Petrovic, a to v roce 1741, když prchali z Čech; místo označili prostým křížem z borového dřeva. Tento kříž stál na křižovatce u Krchova ještě před druhou světovou válkou a byl zřejmě inspirací ke vzniku pověsti, kterou domorodci "vylepšili" ještě tvrzením, že tu v noci straší a pobíhá černý pes, který neštěká, ale stále po něčem chňapá. Další vojenská pokladna byla podle pověsti ukryta u obce Podhájí. Dva bratři poznali místo, kde byla zakopána, podle kamene s vytesaným kordem a podkovou; pokladnu vykopali a peníze ukryli doma. Jeden z nich trochu peněz potají vzal a šel je proměnit do Votic. Po návratu domů však už pokladnu s penězi nenalezl; poklad zmizel, prý proto, že chtěl oklamat svého bratra. Svou vojenskou pokladnu má i obec Bor; když v 17. století zde rakouské vojsko utíkalo před Švédy, zakopali prý vojáci do země truhlu se všemi plukovními penězi. Na blízkém návrší několik vojáků stálo na stráži (proto se tomu místu říká "Na vartě"), ale všichni byli Švédy pobiti. Na místo, kde je poklad zakopán, prý přesně v poledne svítí slunce; ale přes tento precizní návod lidé dosud při veškerém úsilí poklad nenašli. Kruh ukrytých vojenských pokladen uzavírá pověst z okolí Čenkova. Tam v místě zvaném "V zabitých", těsně u silnice mezi rybníkem a tzv. Medalovým mlýnem, je odedávna přirozené tábořiště u potůčku. Podle zkazky se zde po porážce v Rusku zastavila na cestě do Francie skupina jednoho poraženého vojenského útvaru, která s sebou vezla plukovní kasu. Pro naprostý nedostatek koní a úplné vyčerpání vojáků i důstojníků tu prý pokladnu zakopali a jednotlivě se pak dostávali dál. Podle pamětníků později do Čenkova přijelo několik Francouzů, kteří pokladnu hledali, ale nic nenašli. O totéž se během času pokoušelo hodně lidí, avšak také marně. A tak pořád zůstává naděje, že jednou . . . Všechny pověsti o zakopaných vojenských pokladnách totiž mohou být docela dobře pravděpodobné; vždyť takové případy jsou známy z celé Evropy i samotného bývalého Ruska. Tam se dokonce Napoleonovi vojáci nebo jejich potomci vraceli a hledali zakopané poklady.

 

IV. ZÁVĚR

    Končíme stručný přehled nálezů mincí na Příbramsku a nepochybujeme, že čas přinese další a další překvapení. Ukryté poklady mincí i mince jednotlivé jsou nalézány stále a zřejmě tomu tak bude i do budoucna. Jen v SSSR se nachází každým rokem 5 až 7 pokladů mincí; a jsou to poklady v pravém slova smyslu. Uveďme jen několik příkladů: ve městě Moroski v Minské oblasti byla v roce 1972 nalezena kameninová nádoba s 5750 stříbrnými mincemi ze 16. až 17. století o váze téměř 4 kilogramy. Přes dva tisíce let ležel v zemi stříbrný poklad, který objevili arménští archeologové při vykopávkách v okolí jezera Sevan; jde o krásně zachovalé mince parthské, fénické, arménské, papadocké, pergamské, pontské i římské. Před několika lety objevili stavbaři v Oděské oblasti bronzový džbán s 1138 gramů zlatých mincí starořecké Kyniky ze 6. až 4. století před naším letopočtem. Před krátkou dobou byl v Samarkandu nalezen poklad 600 mincí z doby panování Timura (1336 - 1405) a z doby sultána Mohammeda, Chalila a Tamerlána.

    Nálezy nejsou přirozeně omezeny pouze na SSSR. V Bulharsku ve vesničce General Morinovo na konci šedesátých lot vykopali ze země celý měděný sud zlatých mincí o váze 59 kg ražených za římských císařů Lucia Septima Severa, Pertinaxe, Alexandra Severa, Maximiána a Gordiána III. V Rumunsku v městě Baria Mare byl v základech staré budovy objeven poklad 986 zlatých mincí benátského, španělského, tureckého, polského a nizozemského původu; v obci Salasuri bylo nalezeno 3200 stříbrných římských mincí o váze 11 kg. V jižním Maďarsku leželo v zemi 1396 zlatých mincí z 5. století o váze 6 kg. Poctivá nálezkyně odevzdala celý nález Národnímu muzeu a odměna, kterou od státu dostala, rozhodně převýšila veškeré očekávání. I u nás jsou poctiví lidé; deník Mladá Fronta z 16. března 1973 píše o nálezu tzv. bohdanovského pokladu, čítajícího 196 tolarů, 8 půltolarů a 12 zlatých dukátů, který slovenský nálezce v nedotčeném stavu odevzdal košickému Východoslovenskému muzeu. A tím se zase vracíme k úvodu tohoto článku, kde jsme psali o škodách, jež našemu státu a vědě vznikají zatajením a rozkradením nálezů. Malý příklad: Podle zprávy ČTK nalezl pracovník kolínského závodu Frigera na poli u obce Kšely zlatou minci se stylizovaným byzantským křížem a byzantským opisem, pocházející z počátku 7. století našeho letopočtu a raženou zřejmě byzantským panovníkem Herakliem, jenž vládl východořímské říši v letech 610 - 641. Tato mince až dosud byla známa jen v provedení v bronzu a tuto zlatou ražbu neuváděl žádny světový katalog mincí. Šlo tedy o nález naprosto ojedinělý a velkého historického významu. A o ten by byla numismatika ochuzena, kdyby si nálezce sobecky nalezenou minci ponechal a případně zašantročil. Jak potom kontrastuje s podobným čestným postupem jednání nejmenovaného občana z Litoměřicka; uveďme zprávičku z Rudého práva z 26. května 1972: "Zatajení nálezu mincí z minulého století vyšetřují příslušníci VB ve Štětí na Litoměřicku. Nepoctivý nálezce našel mince při výkopu rýhy pro vodovod. Hodnota starých mincí je kolem 25 000 Kčs." Apelujeme proto nejen na členy naší České numismatické společnosti, ale na celou veřejnost vůbec: Každý nález mincí hlaste a předejte urychleně nejbližšímu muzeu, které již zajistí další kroky k jeho uchování. Tyto významné historické památky patří všem, celé naší společnosti, a nemohou být ponechány na pospas jednotlivci, byť i sběrateli.


PŘÍLOHA 1. - Chronologie registrovaných nálezů

1668 Dobříš 1908 Drahlín
1729 Dubohá Hora (Příbram) 1918 Suchodol (druhý nález)
1784 Voznice 1921 Bytíz (Placy)
1785 Rosovice (první nález) 1922 Zalužany (první nález)
1790-1795 Mezné 1923 Luhy, Plešivec (třetí nález)
1804 Hořejany 1924 Zalužany (druhý nález)
1812 Dublovice, Sedlčany (první nález) 1825 Březnice (druhý nález)
1916 Tochovice (první nález) 1928 Rybníky
1823 Březnice (první nález), Koupě 1930 Kletice
1825 Rosovice (druhý nález) 1932 Strýčkovy
1827 Tochovice (druhý nález) 1936 Brod
1830 Drahenice (první nález) 1937 Radešín
1831 Suchodol (první nález) 1939 Kolvín
1835 Kozárovice (první nález) 1941 Sedlice
1836 Kozárovice (druhý nález) 1952 Hrazany
1859 Kotenčice V neznámé době: Drahenice (druhý nález)
1961 Rožmitál pod Třemšínem Drevníky
1863 Čelina Chraštice
1868 Valdek - hrad Kurzbach
1872 Plešivec (první nález) Petrovice
1877 Bukovany, Příbram Počepice
1890 Plešivec (druhý nález) Sedlčany (druhý nález)
1902 Hoděmyšl Zadní Poříčí

PŘÍLOHA 2. - Abecední přehled míst registrovaných nálezů
(s číselným označením podle soupisu ČSAV "Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku")

Bukovany 1943 Luhy u Kosovy 2487
Brod 1525 Hory
Březnice 2382, 3462 Mezné 2740
Bytíz (Placy) 3613 Petrovice 666
Čelina 2377 Plešivec 110, 1494, 2764
Dobříš 4175 Počepice 265
Drahenice 1994, 3418 Příbram 2206
Drahlín 2690 Radešín 2573
Drevníky 3422 Rosovice 2577, 4099
Dublovice 4039 Rožmitál pod Třemšínem 3758a
Dubová Hora (Příbram) Num.listy roč. XXIII. (1968) Rybníky 77
Hoděmyšl 2656 Sedlčany 442, 807
Hořejany 3093 Sedlice 3777
Hrazany 31 Strýčkovy 2137
Chraštice 4203 Suchodol 3556, 3949
Kletice 2392 Tochovice 3244, 3320
Kolvín 1799 Valdek - hrad 2878
Kotenčice 2723 Voznice 4175a
Koupě 3429 Zadní Poříčí 2805
Kozárovice 2723a, 4223 Zalužany 352, 379
Kurzbach 789

PŘÍLOHA 3. - Abecední přehled míst neregistrovaných nálezů
(s datováním nálezu)

Brsina (Svatý Jan) po r. 1950 Pročevily 1890
Březnice 1873, 1909, 1920, 1928, 1930 (2x), 1937, neznámo Rožmitál pod Třemšínem 1862, 1933,, neznámo kdy
Bubovice 1924 Sedlčany 1953
Bytíz (Svatý Ivan) 1916 Skoupý po r. 1950
Čenkov po r. 1950 Sv.Hora (Příbram) 1923
Dobrá Voda po r. 1918, další nález neznámo Svojšice po r. 1896
Dvorce (Obora) před r. 1914 Tisová u Bohutína 1967
Hudčice neznámo kdy Tochovice 1925
Kamýk nad Vltavou 1790-1792 Tušovice 1897
Krásná Hora 1959-1960 Vacíkov 1786
Kosova Hora po r.1945 Volenice před r. 1914
Libčice neznámo kdy Vševily 1893
Luhy u Pros.Lhoty kolem r. 1963 Vysoký Chlumec po r. 1950
Nalžovické Podhájí neznámo kdy Zdaboř (Příbram) po r. 1900
Obory po r. 1950
Pňovice 1858

PŘÍLOHA 4. - Zápis o jednání o nálezu mincí ve Vacíkově 30. 4. 1786.

    Dne 30. dubna - za nepřítomnosti zámeckého ředitele i správce, kteří toho dne na komisi do Hradiště a Blovic u Klatov odcestovati museli - přišel jeden březnicky měšťan v 5 1/2 hod. večer ku hraběti se zprávou, že byly toho dne ve Vacíkově nalezený stříbrné mince.

    Na toto udání byl ihned vyslán hrabětem jeden úředník ze zámecké kanceláře, aby ve Vacíkově věc onu vyšetřil.

    Tento se nejprve obrátil na hraběcího myslivce Kocoura, aby mu pověděl, co je na věci pravdy. Myslivec vyprávěl, že první peníze byly nalezeny ženou Johana Broučka, a také ho hned zavedl na místo nálezu. Byl to malý kopeček kamenů skoro uprostřed silnice. Dále bylo zjištěno, že František Kořán a Jan Brouček se ženou Kateřinou byli první, kteří peníze našli, dále Bertl Kořán, vdova Vrtišínová, František Hlaváč, vdova Převrátilová, Matěj Cacín a také cizí lidé z Namic a Modřovic tam byli. Stalo se to v 11 hodin dopoledne, když šli lidé z kostela z Javorova. Všichni hledali a schovávali ve spěchu co kdo našel. Johan Brouček si strhnul z hlavy čepici a cpal to do ní, jiní do kapes a šátků a kam kdo mohl.

    Hraběcí úředník nařídil, aby každý jeden, který tam byl a peníze zvedl, je ihned přinesl a odevzdal, jinak bude potrestán. Za chvíli přišel Bertl Kořán, František Kořán, Johan Brouček se svou ženou a vdova Vrtišínová a každý z nich přinesl nějaké nalezené peníze. Pak hraběcí úředník odešel a vzal sebou kámen, pod kterým byly peníze nalezeny.

    Dne 2. května odpoledne ve 2 1/2 hodině, když se vracel zámecký ředitel se správcem z komise a jeli Vacíkovem, zastavil je šafář a oznámil jim, že tam byly 30. dubna nalezeny stříbrné peníze. Uvedl je na místo, kde byla ráno v 10 hodin komise, která zjistila, na kterém místě byly peníze nalezeny i otvor, ve kterém ležely zakopány ve velké nádobě z černé hmoty, po které už nebylo skoro památky (asi dobou času ztrouchnivělé). Otvor měl šíři 5 stop a výšku 4 stopy. Celý nález mohl obsahovat 3 české žejdlíky stříbrňáků, jak všichni nálezci jednohlasně doznali. Na otázku, zda-li tam nebyly nějaké těžké tolary, zase jednohlasně odpověděli "ne". Peníze našli tím způsobem, že Johan Brouček při chůzi vstrčil do odstouplého kamene hůl a tím se otvor otevřel. Zájemci byli předvoláni na 6. máje k slyšení.

    Nejdříve vypovídá pod přísahou Kateřina Broučková:

    Když šla 30. dubna a 1/2 12 z kostela z Javoří a přišla k vyvýšenému místu kamení na silnici, spatřila 3 neb 4 stříbrné mince; řekla si "To Bůh na mně vzpomněl a posílá mi peníze", tu však už došli ostatní a vdova Vrtišínová řekla "Dejte mně také" a už došel František Kořán, Johan Brouček, Matěj Cacín a říkali "Jen hledejme dál", odkopli kámen a tam byly peníze. Ona stále říkala, že jen jí Bůh poslal ty peníze, ale oni na to, že ne, že také jim je poslal, a mezi tím už přišlo plno lidí z Namic a z Modřovic, muži, ženy, děti - o kterých ani nevěděla, jak se jmenují - a všichni brali a našli.

    To trvalo tak 1/2 hodiny; když už víc nebylo, tak každý chvátal s tím, co uchvátil k domovu. František Kořán a i jiní, když přišli domů, tak některé mince cídili, aby zjistili, co je to za peníze, což později po vrácení peněz bylo poznáno.

    K 8. hodině večer přišel kancelářský úředník a svolal všecky lidi, které panský myslivec udal, a poručil jednomu každému, aby vše, co našel, poctivě přinesl a odevzdal. Na to hned přišli z dobré vůle a bez nucení Brouček se ženou Kateřinou, František Kořán, vdova Vrtišínová, Matěj Cacín a Bertl Kořán a odevzdali 5 sáčků s penězi, co každý našel. Dne 2. máje ještě přinesl myslivec Kocour ředitelovi od vdovy Převrátilové 22 mincí z nálezu.

    Na pohrožení, že věc přijde před soud a budou muset všichni přísahat, přinesl dne 6. května František Hlaváč ještě 20 stříbrňáků. Tak se jednání v této záležitosti stále protahovalo a tu přišel vrchní lesní hraběcí se zprávou, že páter Capellan z Bělčic měl z nalezených mincí 1 tolar. Bylo usneseno, aby vrchní lesní (ježto nešlo o zpovědní tajemství) vyzvěděl na páterovi, od.koho ten peníz měl. Ale páter Capellan se pro tuto žádost velice rozčilil. S tím ale nebyli na úřadě srozuměni a následek toho byl, že byla k úřadu povolána Kateřina Broučková, aby vypovídala.

    Aby nebyl žádny povyk, byla tato žena přivedena 7. máje pozdě večer. Přinesla v sáčku mimo 1 tolaru ještě 80 mincí a bez nucení je odevzdala. Když jí bylo pohroženo velkým trestem, když vše popravdě nedozná, přiznala se, že má ještě u své dcery v Bělčicích nějaké peníze. Na to byla zatčena. Dne 8. máje byl výslech:

Otázka: Proč jste při výslechu 6. máje neudala všecky nalezené peníze, když jste slyšela, že má páter Capellan v Bělčicích 1 tolar?,

Odpověď: Já jsem si nepomyslela, co by z toho mohlo povstat, a že by to bylo něco zlého, prosím za odpuštění, ale já myslela, že si to mohu nechat.

Otázka: Kdy Vám dal páter Capellan zpět ten tolar?

Odpověď: V pátek 5. máje po mojí dceři.

Otázka: Mnoho-li drobných mincí jste mimo tolaru dala páteru Capellanovi?

Odpověď: Mimo tolaru vše, co bylo v malém sáčku a většinu z toho, co mně dcera přinesla a já tuto odevzdávám.

    Toto bylo spočteno a bylo toho 14 zl. a 15 kr.

Otázka: Co Vám za to dal páter?

Odpověď: Jeden jiný tolar a 1 dukát a mši svatou, když mě ale peníze po dceři poslal zpět, tak jsem mu zase dukát i tolar vrátila.

Otázka: Můžete přísahat, že už jste žádné peníze z nálezu nepodržela a také žádné z nich nikomu k uschování ani darem nedala? A nevíte, zdali někdo jiný si z nalezených peněz něco neponechal?

Odpověď: To mohu přísahat. Jen dvě mince odnesl můj chlapec březnickému řezníku Samkovi, ostatní žádný člověk nic ode mne nedostal; moje výpověď, ví Bůh, je pravdivá a poctivá. O jiných lidech nemohu s dobrým svědomím ničeho říci.

    Jelikož tato žena má doma děti, muž její je nádeníkem, který je prací svých rukou živ, je zachovalý, ona pak ochotna, když by toho byla potřeba, se k vyšetřování na úřad dostavit:

je zproštěna vyšetřování.

Zámek Březnice, 8. máje 1786.


Poznámky:

1. K nálezu antických mincí u Dobré Vody - Podčápel pod hradištěm Bozní poznamenává Dubský Bedřich, Pravěk jižních Čech na str. 497: . . .U hradiště Podčápského nalezeny prý mince, jež uloženy do muzea v Březnici. Dle určení Numismatického oddělení jsou to:

Řím císařský Quintilinus (+270), Constantius (307-361), dále 2 bronzové ze 4. století (Constantinus II. (306-337), Commodus (180-192), Claudius Got. (268-270) a Lucius (307-323). Provenience je pochybná, podobně jako u dalších mincí v březnickém muzeu . . . 


LITERATURA

Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I-IV (ČSAV Praha 1955-1958).

Numismatický časopis, roč. X.X (1951) Numismatické listy, roč. XI (1956), XXIII (1968)

Věstník Městského muzea v Příbrami č. XIV, XVIII, XIX [Příbram leden 1936, leden 1938, prosinec 1938)

Věstník městské spořitelny v Březnici I-XXX (Březnice 1910-1939)

Březnicky sborník (Březnice 1965)

Soupis památek - okres Příbramský (Podlaha, 1901)

Soupis památek - okres Sedlčanský (Podlaha a Šitler, 1898)

Habart: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko (Sedlčany 1926-1928)

Vlastivědný sborník Podbrdska III (Příbram 1969)

Od stříbrných hor, roč. I-XV ( Příbram 1929-1943, 1946-1951)

Horymír , roč. I-LXXII ( Příbram 1871-1942)

Naše obrana , roč. I-XLII (Příbram - Březové Hory 1901-1943)

Vltavské proudy , roč. I-XIX ( Praha 1914, 1922-1943)

PRAMENY

Archiv horního města Příbramě - radní protokol a manuály

Písemná dokumentace ke sbírce mincí (Dr. Václav Hruška, Příbram)

Rukopisné poznámky z pozůstalosti Ludvíka Fürsta, Březnice